Kubánský mastin
KUBÁNSKÝ MASTIN
DOGO CUBANO
Je také uváděn pod jménem Cuban Masitiff, Cuban Dog nebo Cuban Bull-Mastiff.
Byl používán k zápasům psů, ale uplatňoval se i jinak.
V Evropě bylo možno spatřit poprvé představitele tohoto plemene počátkem 19. století, kdy kdy jeden pár předváděla londýnská zoologická zahrada. Z jejích záznamů nelze přesně zjistit, kdy to bylo, ale uvádí se pouze rok 1830 nebo dříve. Charles Hamilton Smith, který psal o několik let později uvedl o těchto psech stručnou zmínku. Uvádí, že španělští chovatelé dobytka z jižní části ostrova ho informovali o své snaze zachránit plemeno. Je zde i zmínka, že "nejdříve" bylo toto plemeno chováno v klášteře v někdejším hlavním městě Santiago de Cuba.
Předky těchto psů byli podle všeho mastinové, které přivezli do Karibské oblasti v 16. století Španělé, a to k účelům, které bychom dnes nazvali etnickými čistkami. Používali je nejen k psím zápasům, ale také k obraně před místními Indiány a k jejich pronásledování. Podle svědectví Williama Youatta z roku 1864 si španělští vojáci pořídili tyto mastiny, aby s jejich pomocí pronikli do všech koutů země a vyhubili velkou část původních obyvatel.
Během doby vzniklo z ostrovních mastinů samostatné odlišné plemeno, které bylo odlišné od evropských příbuzných. Očitý svěděk, jistý pan Bennet, popsal toto nové plemeno takto:
"Jsou větší než běžní buldoci, avšak menší než mastifové, dobré stavby těla, poměrně statní. Končetiny jsou středně vysoké, trup je svalnatý a silný. Čenichová partie je krátká, široká, na konci jakoby uťatá, s nosním hřbetem směřujícím poněkud vzhůru, mozkovna široká a z vrchu plochá, pysky volné, převislé tak, že přesahují okraj dolní čelisti. Středně velké ušní boltce jsou zavěšené, ale nepřiléhají k lícím. Ocas je válcovitý a pes jej nese vzhůru prohnutý."
Barva srsti byla červená, s černou maskou v obličeji, s černými pysky a koncovými částmi končetin.
Plemeno v pozdějších dobách zvolna zmizelo. Kolem roku 1912 bylo ještě celkem dobře známé a objevilo se na jedné z padesáti sběratelských kartiček, které se přidávaly do balíčků cigaret. byla o něm také krátká zmínka v rozsáhlé Hutchinsonově Encyklopedii psů z roku 1935. Pak však zcela vymizelo a dnes se pokládá za vyhynulé.
Ale je možné, podobně jako u jiných vzácných starých plemen, že i v tomto případě by mohlo žít několik málo jedinců a odlehlých oblastech ostrova ještě dnes.
Foto jsem bohužel nikde nezískala, ale budu se snažit ho sehnat.
